Eduard Ovčáček patří k našim významným umělcům současné doby. Zasahuje hned do několika oborů umění. Uplatňuje se jako malíř,grafik, sochař, fotograf a ilustrátor. Jeho dílo obsahuje plastiky, malby, reliéfy, propalované desky, kresby, grafiku, koláže jak na papíře, tak i na plátně, fotografie, vizuální a konkrétní poezii.
Eduard Ovčáček se narodil 5. března 1933 v Třinci. V letech 1957 – 1963 studoval pod profesorem Peterem Matejkou Vysokou školu
výtvarných umění v Bratislavě. Roku 1962 absolvoval stáž na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, pod vedením profesora
Antonína Kybala. V letech 1963 – 1968 působil jako pedagog na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1991
pracoval jako pedagog na Katedře výtvarného tvorby Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, kde vedl ateliér volné a užité grafiky a
od roku 2001 zde profesoruje.
Během studií se stal členem uměleckého proudu, který se stavěl proti státem určenému trendu, jímž byl v té době socialistický
realismus. Roku 1960 založil ještě s několika dalšími umělci nezávislou skupinu s názvem Konfrontace, která se zabývala především
abstraktním umění, hlavně jednou v té době nejužívanější formou, která se nazývá informel. Cílem skupiny bylo především navázat na
tradici moderního umění a na konfrontaci různých výtvarných názorů zpočátku jen v ateliéru, později i na veřejných výstavách. V roce
1967 stál v čele skupiny spoluzakladatelů Klubu konkrétistů. Tento klub seskupoval české a slovenské umělce, kteří se řídili
programem konkrétního umění a vytvářením novotvarů, tzv. konkrétů. Dále byl členem Parabola v Brně a Kontrastu v Ostravě, Spolku
výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.
V počáteční tvorbě navazoval Eduard Ovčáček vědomě na český kubismus a v období Konfrontací se přikláněl k informelovým
strukturám, v nichž patří k nejoriginálnějším autorům. Jako umělec patří Ovčáček k českým novátorům v oblasti nových technik a
koncepcí. Do umění vnáší zcela osobité prvky. Těžištěm jeho celoživotní práce se stalo písmo a znak, které začal používat v
šedesátých letech minulého století a problematikou písma se věnuje až do dnešní doby.
Jako inspirace mu posloužila vlastní vizuální poezie. Dostal se tak do role jednoho z hlavních představitelů výtvarného směru zvaného
lettrismus, který se stal hlavním proudem umělcovy práce s krátkými odbočkami k figurativní tvorbě. Je také autorem techniky zvané
propalovaná koláž, kdy vypaloval pomocírozžhavených mosazných matric obrysy slov, písmen či pojmů.
Významné místo v tvorbě Eduarda Ovčáčka zaujímají grafické techniky. Po strukturální grafice se v šedesátých letech stal
průkopníkem serigrafie (sítotisku), kterou dále prohlubuje a zvýrazňuje o konstruktivistický a geometrický charakter. Nespokojil se však
pouze s dvou-dimenzionálním vyjádřením prostoru a začal svou práci převádět do menších plastických kompozic. V současné době
se intenzivně věnuje počítačové grafice.
Za svůj život obdržel Eduard Ovčáček mnohá ocenění. Své první získal v roce 1965. Byla to Cena za grafiku, kterou získal na
Mezinárodní výstavě Zlote Grono v Polsku. O tři roky později získal Čestné uznání bienále Výzkumy grafiky, která se pořádala v
Jihlavě. Roku 1995 získal Grand Prix hlavního města Prahy, I. mezinárodního trienále grafiky Inter-Kontakt-Grafik pořádaného v Praze.
O jeden rok později získal cenu České spořitelny za kolekci grafických listů. V roce 1998 získal 1. cenu za grafiku na Mezinárodní
výstavě grafiky, pořádanou u příležitosti 100 let úmrtí Féliciena Ropse v Muzeum Féliciena Ropse v Belgii. V roce 1999 získal cenu
Vladimíra Boudníka za významný přínos moderní grafice. Roku 2000 získal Čestné uznání v kategorii A na výstavě s názvem Grafika
roku, kterou pořádala Nadace Inter-Kontakt-Grafik v Praze.
Eduard Ovčáček se účastnil mnoha samostatných nebo kolektivních výstav jak u nás, tak v zahraničí. Svou první samostatnou výstavu
pořádal v roce 1965 v Ostravě v Galerii G. V letech 1966, 1991, 1992 a 2001 pořádal výstavy v Ostravě v Domě umění. Roku 1966
pořádal výstavu na Karlově náměstí v Praze. O rok později, v roce 1967, pořádal výstavu s názvem: Kleine Graphik-Galerie v
Brémách. Roku 1980 pořádal výstavu v Orlové v Domě kultury. Roku 1981 v Essen v Galerie Praxis. V roce 1987 v Praze Opatově v
Artotéce. Roku 1989 pořádal výstavu ve Švýcarském Wettingenu.
V roce 1990 se účastnil výstavy ve Vídni v Galerie fur moderne Kunst-Tiller. Během let 1991 – 2002 pořádal nespočet výstav po rodné
zemi (navštívil města, jako jsou například Zlín, Brno, Praha, Ostrava, Hradec Králové, Kutná Hora, Karviná), ale i po cizině, kdy navštívil
např. Berlín. Bratislavu, Bánskou Bystricu nebo Mainz.
Skupinových výstav se Eduard Ovčáček účastnil od roku 1961. Od tehdy až do dnešní doby absolvoval více než 200 výstav v České
republice i v zahraničí.
